25. 9. 2012 út
Přestěhovali jsme Bertíka z pokojíku pro hosty do garáže. Přes noc je zavřený, přes den může běhat venku po zahradě. První dny se rozkoukával a byl opatrnější. Po necelém týdnu už běhá jako drak všude. Foxynka ho svojí péčí a láskou pěkně valchuje a morduje. Arrynek je v klidu a jen ho sem tam očuchá :)

24. 8. 2012 po
Bertíkovi se vyklubaly špičáky :)

12. 8. 2012 ne
Přinesli jsme si domů opuštěné mrňavé kotě. Zajelo se na otočku do Prahy koupit speciální mlíko a budeme piplat.
Našli jsme ho v seně u koní už v úterý spolu se dvěma sourozenci a maminkou. Od čtvrtka, kdy jsme našli jedno z koťat mrtvé, se matka-kočka už neukázala. Donesli jsme jí tam krmení, ale vůbec neubývalo. V pátek zemřelo druhé kotě. Poslední živé kotě bylo v seně dvě noci úplně samo ... čekali jsme, že se kočka vrátí, když jsme mrtvolky odklidili, ale nepřišla :( Tak snad to drobeček přežije. Je mu asi 12 dní.
Deniska ho pojmenovala Bertík :)


středa 30. března 2011
Čertík dostal antiparazitální obojek Beaphar reflexní s účinkem 5 měsíců.

středa 4. března 2009
S ohromným mňoukáním se Čertíček objevil!!! Hurááá!
Je naprosto zdravý, krásný a v pořádku - jakoby se celý týden válel u někoho na kanapi u kusu šunky :) Dostal vylízat konzervu od rybiček a plnou misku granulek i čerstvou vodu. Snad už se tak moc toulat nebude - toho strachu a nervů, co jsme zažili!

čtvrtek 26. února 2009
Přijeli jsme z hor a Čertíček nikde :( Podle kamaráda, který ho chodil krmit, byl naposledy spatřen asi v úterý. Doufáme, že je jen někde na výletě za micinkama a brzo se vrátí. Máme strach, jestli ho někdo nepřejel autem, tak jdeme prohlédnout škarpy u blízkých silnic. Napadjí nás hrůzné myšlenky, že ho roztrhala kuna, nebo ho snědli někteří spoluobčané, či někam spadl, nemůže ven a umře tam žízní a hladem :( Brrr, odporné myšlenky.

Sobota 11. říjen 2008
Vyrobili jsme Čertíčkovi boudičku s verandou a přišroubovali mu ji na zahradní domek, aby byl v bezpečí hezky ve výšce, kam na něj Arrynek nedosáhne. A ode dneška je z Čertíčka kocourek čistě venkovní :)

Sobota 23. srpna 2008
Odstěhovali jsme se do domečku se zahrádkou. Zatím bydlí v atelieru, ale za pár dní ho začneme pouštět ven a pak z něj bude definitivně venkovní kocourek.

Neděle 6. července 2008
Čertík odčerven půlkou tabletky Caniquantel Plus.

26. dubna 2008
Pořídili jsme si psa. Pejsek je na kočičky zvyklý a má je rád, ale Čertíček se kamarádit nechce. Vylezl si nahoru na kuchyňskou linku a odtud všechno pozoruje a cítí se v bezpečí. Přenesla jsem mu tedy misku s vodou a granulemi nahoru, ať netrpí nedostatkem :)

Neděle 24. června 2007
Stěhujeme se. Žižkovský byt jsme prodali a než postavíme dům, budeme bydlet v podnájmu ve Vestci. Čertíček zvládl stěhování celkem dobře. Rychle si zvyká. Velkou změnou je pro něj to, že už s námi nemůže spávat v posteli, když s námi spává miminko. Aby to lépe chápal, zakázali jsme mu vstup rovnou do celé ložnice. Zavřít dveře je jednodušší a jednoznačnější, než stále hlídat, jestli leží pod postelí nebo na posteli a stále dokola ho z postele vyhánět.

Středa 6. června 2007
Kačenka po mnoha náhlých a ošklivých záchvatech zemřela. Své poslední dny strávila v péči profesionálů z veteriny Libuš - všem moc děkujeme!
Kačenka byla výjimečná kočička - nikdy na ni nezapomeneme!

Neděle 27. května 2007
Narodila se nám dcera Denisa. Jsem zvědavá, jak ji obě kočičky přijmou :)

Středa 17. května 2006
Ještě včera to vypadalo, že Kačence stehy po kastraci snad nikdy nevypadnou. Ale dnes ráno se za mnou do postele přišla pomazlit už bez stehů :)
Na vyholené kůži jí začínají rychle dorůstat chloupky.
A Čertíkovi jsem dnes ostříhala drápky na předních packách - i když poctivě chodí škrábat na škrabadlo, tak mu hrozně rychle dorůstají.

Úterý 2. května 2006
Kačenka byla na kastraci u pana doktora v Klíčanech. Vše proběhlo dobře. Najíst se ale může až zítra ráno, takže bude chuderka celkem víc než 40 hodin hladem. V ordinaci se divili, že je jí už rok a půl a je pořád tak maličká.
Místo toho, aby si doma našla klidné místečko a odpočinula si, tak pořád chodí a chodí a chodí a dokonce se snaží vylézt i na šplhadlo - ale po narkoze se jí motají nožičky a nemá v pacičkách žádnou sílu. Pořád ji hlídáme, aby někem nevlezla a pak nespadla. Čertík je zvědavý, co se stalo a chodí za Kačenkou jako stín a snaží se jí očichat, ale Kačence se teď jeho přítomnost moc nelíbí.

Neděle 20. února 2005 (02:53)
Kačenak si hrála s Čertíkem - číhali na sebe u dveří - a přiskřípla si pravou přední pacičku mezi dveře a zárubeň. Moc plakala a panička musela celé dveře vysadit z pantů, aby ji vysvobodila. Kulhá, ale zároveň je schopná vyskočit na šplhadlo nebo stůl, tak snad bude pacička OK.

Sobota 12. února 2005
U pana doktora jsme byli ještě ve čtvrtek a dnes (v pátek ne). Dostali jsme antibiotickou injekci a odčervovací tabletky. Pan doktor nechtěl věřit, že má Čertík skoro 6 kilo :))) a Kačence říká "ty bacilonosiči". Na Čertíčkovi je vidět, že je mu o hodně lépe než na začátku týdne, ale Kačka je pořád stejné šídlo, ať má horečku nebo nemá. Pan doktor říkal, že je asi v euforii, že je u nás "na lepším" a tak si to i přes nemoc co nejvíc užívá.

Středa 9. února 2005
(Kačenka)
K panu doktorovi jsme nakonce jeli všichni i s Čertíkem, protože jsme se včera nějak zapomněli zmínit o tom jeho kašli. Pan doktor ho prohlédl - očičko se mu zdálo horší než včera - poslechl si srdíčko a podíval se i do uší a rozhodl, že i on dostane antibiotika. Píchanec se Čertíkovi moc nelíbil a když mě vytáhli z přepravky, tak se do ní pro jistotu hned schoval. Mě se pan doktor také podíval do oušek (naštějsí jsou OK, i když si je oba drbeme) a dostala jsem včeličku. Vyváděla jsem víc než včera, ale přeprali mě. Zítra a v sobotu jedeme opět "na výlet" za panem doktorem. Odpoledne navíc panička zjistila, že mám červíky, i když jsem prý byla odčervená :(

Úterý 8. února 2005
(Čertík)
Od rána jsem měl pravé očičko přivřené. Prokapání kapkami nepomohlo a dokonce se zdálo, že je to čím dál horší - v koutku oka se objevil hnis. Navíc Kačenka stále kýchá a tak jsme se chvilku po 16. hodině vydali k doktorovi. Pan doktor mi nejdřív změřil teplotu - ta byla OK - a pak se mi díval do očička. Usoudil, že v něm mám nejspíš infekci a napsal mi kapky. Pak změřil teplotu Kačence a zjistil, že je zvýšená. Kačka dostala antibiotika v injekci a zítra má přijít znovu. Vůbec nechápu, jak může být tak divoká, hravá a žravá a přitom je vlastně nemocná. V lékárně kapky neměli a tak jsme si po telefonické konzultaci s panem doktorem nakonec odnesli mastičku. Achich achich, to je vždycky boj, než se paničce podaří do oka kousek mastičky dostat.

Sobota 29. ledna 2005
(Kačenka)
Jsem spokojená, veselá darebačka. Čertíček si se mnou občas hraje a občas mě i vychovává. Včera mi vlezl na píseček, když jsem tam zrovna taky chtěla jít a tak se stala první nehoda :( Páníček byl moc naštvanej a neměl mě rád. Ale já se snažím být moc hodná a miloučká a proto se na mě nikdo nemůže dlouho zlobit.

Sobota 22. ledna 2005
(Čertík)
Ráno jsem asi vypadal znuděně víc než obvykle a tak se páníčkové rozhodli, že mi pořídí malou kamarádku. Sedli k internetu, vzali telefon a začali hledat. Bohužel nikde neměli vhodná malá koťátka. Tak zavolali kamarádovi-kočičímu expertovi, ten zavolal hodné paní do útulku FELCA v Lounech a jeli pro kočičku.
Až do neděle do večera jsme se jeden před druhým schovávali a oba jsme byli hodně vyjukaní. Nevěděl jsem, co je to malé upištěné a ustrašené tintě zač a tak jsem se jí raději vyhýbal. Když jsme kolem sebe museli náhodou projít, tak jsem na ni pro jistuto prsknul a utíkal pryč. V neděli večer mi už strkala svoji malinkou hlavičku do misky a chtěla jíst to stejné dospělácké jídlo jako já ... ke svému dětskému masíčku sotva přivoněla :)
(Kačenka)
Je něco málo po páté hodině odpoledne a najednou slyším několik cizích hlasů. Zalezu si do tmavého koutku a podřimuji dál. Po chvíli se otevřely dveře a známé ruce mě chtěly chytit. Bála jsem se, ale nebojovala jsem. Spolu s černou spolubydlící jsme byly odneseny do vedlejší místnosti, kde na nás čekali tři lidičkové. Usmívali se a zvědavě na nás koukali. Slečna po mě natáhla ruce a přestože mě držela pevně, byly její dlaně něžné. Položila si mě na klín, mluvila na mě a hladila mě. Přes všechen obrovský strach jsem začala příst. Lidičkové se chvíli domlouvali, pak mě vložili do přepravky, přispěli několika korunkami na živobytí dalších 78. kočiček v útulku a jelo se. Cesta byla krušná ... ale kamarád, tatínek kočičky Mušlinky, mým páníčkům se mnou hodně pomohl a za chvíli už jsme byli doma. Ze všeho nejdřív mě musela panička vykoupat. Pak jsem se vrátila zpátky do přepravky, abych měla možnost rozkoukat se a seznámit se s Čertíkem z bezpečí. Čertík na mě koukal z dálky a nepřibližoval se, tak mi panička za chvíli otevřela dvířka a nechala mě, ať se jdu porozhlédnout po svém novém domově. Utíkala jsem se schovat pod topení.

Pátek 17. prosince 2004
(Čertík)
Stěhujeme se. Sice jen o pár ulic dál, ale i tak se panička moc bála, jak to snesu. Do přepravky jsem vstoupil hrdinně. Prvních pár minut v autě jsem se také jevil klidný, ale pak jsem začal mňoukat a naříkat ... a i když mě utěšovali a ujišťovali, že se nic neděje a za 5 minut budeme vystupovat, tak jsem si dál potichounku pomňoukával.
V novém bytě se mi celkem líbí - kde mám mističky a píseček jsem si hned zapamatoval a své oblíbené šplhadýlko tu mám také. A večer jsem si navíc užil i srandu - páníčkové mě tu nechali samotného a jeli pro další věci. Než se vrátili, tak jsem si vymyslel něco nového - zalezl jsem si v ložnici pod peřinu, celý se schoval a spokojeně usnul. Když se vrátili, tak mě panička hledala, volala, lezla po kolenou i do výšek, kontrolovala všechna okna a podívala se i do pračky a do lednice ... už byla úplně nešťastná, když ji napadlo rozhodit peřiny ... a tam mě uviděla smotaného v klubíčku, jak na ni mžourám proti světlu. No to jsem si dal - hned mě začala mačkat a tisknout k sobě, pusinkovala mě mezi ouška a vůbec me nechtěla pustit. Nakonec mě pustit musela, protože mi šla připravit dobrůtku do mističky :)